Slovo cenzora na úvod: Evčina reakce mi ze všech zaslaných přišla nejvtipnější. Omlouvám se, pokud nejste Eva :) Dovolil jsem si několik drobých poznámek do textu, abych uvedl věci na pravou míru. Škoda, že Eva vynechala vyprávění o tom, jak nám Dominik zabouchl klíče v autě a my se tam museli dovedně vloupat. Snad příště... nebo si to nechte vyprávět !

Milan nadává a naše auto míří do další špatné zatáčky. Navigátor Dominik kroutí nevěřícně hlavou a Ondrin už zase ve spánku slintá na Šárčin polštářek. Já mám naštěstí svůj, a tak trochu namačkaně sedím a užívám si všechny objížďky a s nimi spojená sprostá slova. (pozn. cenzora: Přiznávám, nadával jsem. Téměř 1/3 cesty - tedy cca 2,5 hod. jsme strávili v objížďkách a zácpách.)

Mám ráda dlouhé cesty. Člověk může spát, bdít, smát se, zpívat, jíst nebo třeba naprosto tupě sedět. A všechno z toho je správně! Vždyť hlavní je čekat, vydržet než se dojede. Člověk si nemusí vyčítat, že jen tak bezcílně mrhá časem.

A právě čas a jeho naplnění bylo tématem letošního sjezdu evangelické mládeže. Musím se přiznat, že svůj čas někdy naplňuji dosti pochybně. Často nevím co bych, kdybych, proč bych.

Jsem teď po sjezdu moudrá jako sova z Athén? To říct nemůžu. Čas, který mi byl určen na pobyt v Šumperku jsem ale nijak nepromrhala. Ba naopak. Shlédla jsem krásný film Nedotknutelní, vyslechla přednášku od pana Sokola, snědla kebab. Bylo hezké vidět tolik křesťanů na jednom místě, přestože Milan si tam ženu nenašel. (Pozn. cenzora: Ano, oblíbené téma borců, terč diskuzí i nejapných vtipů sýkorek, které tím tenhle kyd ještě umocnily. Počkejte až bude další fake svatba, neřádi. Dál bych chtěl jen podotknout, že si tam nikdo z chlapců nikoho nenašel, i když ...) Ivík několikrát zmizel a pak se objevil (mák jeden!), koupila jsem si sukni za dvacku. Chlapci, oholte si podpaží! S Jardou Pecharem jsou písně jedna báseň, a tak jsme pěli a jeli do centra diakonie za babičkami a dědy. Zpívaní se jim moc líbilo. Mně zas celosjezdová hra. Katolický kostel nacpaný nadšenými evangelíky jsem viděla poprvé, a byl to pohled docela hezký.

Tak to by bylo ve zkratce. A zkratku nakonec nachází i Dominik. Milan ho chválí a všichni napjatě očekáváme dny příští. Je čtvrtek a po sedmi hodinách cesty jsme dorazili na sjezd!

A v neděli se zase vracíme. Nechci, opravdu ne, ale čas plyne neúprosně. Mám ráda dlouhé cesty. A taky naší mládež. Vážně. A čas strávený s ostrovskou partou (i se všemi ostatními) se mi moc líbil. Nevím, zda si s sebou domů vezu nějakou stěžejní myšlenku, celkově byl ale sjezd povzbuzením. Křesťani, ač se to nezdá, pořád nevymřeli, a i těch mladých je docela dost. Jezdit na akce prostě cenu má, ať už jsou skvělé a s bohatým programem jako sjezd, ať jsou menší nebo třeba docela malinké. I když se sejdou jen dva neb tři. A co třeba čtyři sta?!

A tak se mějte krásně. Čistěte si zuby, nezapomínejte na zubní nit, nekuřte, nepijte a choďte do kostela. Tak to přeci říkal pan Ruml. A přestože Adélka nejedla maso, ovci jsem stejně nevyhrála. Nu co, třeba příště. To bych totiž na sjezd rozhodně ráda jela!