Kavárna

Místo pro vaše plky, žvásty kydy a Kidy...

Obrázek uživatele Ewitchka

Bude zítra mládež?

A bude mládež zítra? Achjo, poslední dobou to nějak upadá...

Obrázek uživatele sharka

Dneska

Dneska tady výjimečně nejsem..

Obrázek uživatele Olinka

Máš pravdu...

Já nebudu v Ostrově ani dnes ani za týden.  Měla bych tam být asi 15. Napadlo mě, už jsem o tom mluvila se Šárkou, jestli by nebylo lepší se scházet třeba po 14denních interval a třeba v sobotu odpoledne. Je to pouze podnět, budu ráda, když se nad tím někdo nějakým způsobem zamyslíte a vyjádříte se.

Obrázek uživatele ondrin

Sobota či pátek, kde jest naše mládež?

Osobně mi sobota nevyhovuje, jsem zastánce pátků. Chápu, je obzvláště těžké se poslední dobou scházet, ale nejsem přesvědčený, že by změna dne konání něco výrazněji změnila. Možná by měl smysl navrhovaný interval po 14 dnech. Přijde mi, že celá věc má určitý přirozený vývoj, lidé mění priority a mají čím dal tím více starostí (samozřejmě včetně mě). Nechci tím malovat pomyslného čerta na zeď, spíš to berte jako další podnět k zamyšlení.  

Obrázek uživatele Dáňa

Mé věty

Myslím, že by to chtělo Milanovo vyjádření na téma: 'Jak to plánuji s vedením mládeže.' Dále bylo asi chybou, že jsme se nějak víc nesnažili přivádět na mládež nové lidi, protože si myslím, že jedním z cílů mládeže by mělo být evangelizovat. Potud se mi zdá, že pokud na mládež chodí stále ti samí lidé, mládež plní svůj účel jen z poloviny.

Nemyslím si, že by 14denní interval výrazně přispěl k větší návštěvnosti, a to z toho důvodu, že - to je prostě pravda - když něco máme, tak něco máme a na mládež prostě nejdeme, ať je ta akce jakkoli malá. A ono je to pochopitelné. Pravidelná mládež vs. nepravidelné ozvláštnění stereotypu (teď to asi trochu přeháním, ale to abyste pochopili, jak to myslím.

Pokud má mít mládež smysl, tak to chce bezvýjimečné každotýdenní scházení + zvaní nových lidí.

Ale abych nebyl jen negativní, tak se domnívám, že mládeží prošlo docela dost lidí a v mnohých doufejme vězí hořčičné zrnko pro příští časy.

Obrázek uživatele Věrka

Mládež

Já vím, že třeba čtvrnáctidenní mládež by mou účast podpořila, nebo nejlépe, kdyby se tu objevila vždy anketa s konkrétním dnem a tématem. Protože taky jezdím na víkendy pryč a většinou tak nějak počítám s tím, že tam nikdo nepřijde, protože tady se nikdo nevyjadřuje. Samozřejmě je dobrá idea přivádění nových lidí, ale nedovedu si to moc představit v praxi, protože narazit na takového člověka, který by měl zájem a byl by ochoten, je velmi ojedinělá událost (zvlášt tady v Ostrově). Já nevím co mám mít za názor, když vím, že také brzo půjdu pryč. Ale ráda bych vás ještě vídala.

Obrázek uživatele sharka

K mládeži

Dost jsem přemýšlela o nastalé situaci a asi máte pravdu, že mládež jako taková už pro nás nejspíš splnila svůj účel. Na to přivádění nových lidí jsme měli klást větší důraz už dříve, i když to fakt - jak píše Věrka - nebylo a není jednoduché. Ale to by asi pro nás neměla být výmluva. Tak můžeme aspoň doufat - jak zmiňoval Daanha - že v každém, kdo na naší mládež aspoň jednou zavítal, zůstalo nějaké to semínko..Nicméně do Ostrova zatím jezdím skoro každý víkend a moc ráda bych se scházela dál. Líbí se mi Věrky myšlenka s anketou - možná by stačilo udělat skupinu na facebooku a tam se domlouvat, kdo tu v daný víkend bude a kdo by byl ochotný připravit nějaký program (buď klasické téma, nebo třeba probrání nějaké kapitolky z Bible). Pokud by na to neměl nikdo čas, tak bychom se mohli sejít aspoň na chvály a společné modlitby, popř. to pak zakončit společenským tlacháním. Myslím si, že vyhrazení těch 2 společných hodinek týdně navíc pro Boha je to nejmenší, co pro něj můžeme udělat a tak je dobré to zachovat. Pokud byste měli zájem, můžu teda vytvořit skupinu na facebooku s anketami (na těchto stránkách to neumím). Tímto prosím vás, kteří jste se ještě nevyjádřili s vaším pohledem na mládež, abyste tak učinili, až budete mít chvilku času.

Obrázek uživatele Milan

Milanovo vyjádření

Dopředu upozorňuji, že tentokrát nejde o žádný z mých vtipů a není to fake.

Omlouvám se za své dlouhé mlčení, ale musel jsem nejprve o všem zpravit oficiální místa, v tomto případě staršovstvo a vedení sboru, a teprve potom vás ostatní.

Jak asi víte, již půl roku se tu moc nevyskytuji. Mám čím dál tím silnější pocit, že mě Pán vede do jihozápadních Čech a všechny okolnosti tomu nasvědčují. K 31.12.2013 mi končí jak pracovní smlouva, tak smlouva na byt a není další důvod, proč bych měl setrvat na Západě. Proto jsme se s Bětkou dohodli, že se od nového roku přestěhuji do blízkého okolí Horažďovic, kde máme vyhlídnutý malý domek. Máme se rádi, máme oba pocit, že se náš vztah Hospodinu líbí a chtěli bychom být spolu.

S tím je spojeno několik dalších věcí: 

  • Od nového roku již nebudu ani členem staršovstva, ani členem sboru v Ostrově. 
  • Někdo musí převzít organizaci a odpovědnost za mládež (Obojí jsem už teď dost flákal, omlouvám se, ale měl jsem v hlavě úplně jiné věci. Snad pochopíte a odpustíte.)
  • Někdo musí převzít organizaci dětské skupinky, myslím, že Evička na to nebude chtít být sama a navíc u toho musí být někdo plnoletý.
  • Pokud bude mládež nadále fungovat, někdo by ji měl zastupovat v Poradním odboru pro mládež, případně ve vzniknuvším Seniorátním odboru mládeže.
  • Musíme se dohodnout, co s občanským sdružením APOstrov, zda ho zrušit nebo zda si ho někdo převezme.
  • Někdo by se měl naučit administrovat a udržovat stránky, pokud máte zájem o jejich zachování.
  • Vzhledem k množství věcí, které je potřeba zařídit ohledně mého přesunu bude pokračovat moje vysoká absence při veškerých místních aktivitách.

 

Toliko k otázce jak to plánuji dál s vedením mládeže. Snad si jen dovolím podotknout, že o natažení nových mladých lidí do mládeže mluvím tak lehce už asi rok, ale nesetkalo se to s žádnou vaší kladnou odezvou. Osobně si myslím, že mládež, která se nesnaží aktivně sloužit svému okolí a existuje jen sama pro sebe, nemá smysl. To platí i pro každého jedince. Ale možná to vidím moc negativně. V tomhle si musíme každý sáhnout do svého svědomí.

 

Chtěl bych poděkovat každému, kdo se nějak podílel na chodu, organizaci a podpoře mládeže a přidružených akcí. Všem těm, kdo mi pomohli přečkat pro mě bouřlivé a těžké časy i za cenu toho, že ode mě dostávali často "pěknou čočku" - děkuji a omlouvám se. Máte to u mě schované.

Doufám, že se mi ještě podaří dorazit na nějakou mládež a udělat případné oficiální rozloučení.

Kéž vám Hospodin žehná a chrání vás, kéž Hospodin rozjasní nad vámi svou tvář a je vám milostiv, kéž Hospodin obrátí k vám svou tvář a obdaří vás pokojem. 

 

P.S. Budeme s Bětkou moc vděční za vaše přímluvné modlitby. Protože Bětka ještě studuje a moje práce bude přímo závislá na množství práce jiných lidí, nebude to asi vždy jednoduché. Budeme muset spoléhat na Boha, že se o nás postará a zajistí nám dostatek. To mám možná za všechny své silné řeči, teď je budu mít šanci osvědčit v praxi. Ale tak by to asi v životě křesťana mělo být...

Obrázek uživatele Dáňa

palce

Držíme palce k v podstatě novému životu od začátku roku 2014.

Osobně ještě nemám jasno, jestli mládež rušit, ale spíše se k tomu momentálně přikláním. Ještě by možná stálo za to pokusit se o nějakou pravidelnou ekumenickou session s apoštoláky a katolíky (jestli tam maj nějakou mládež) a třeba CBčáky, ale třeba ti apoštoláci se na společné scházení tuhle moc netvářili s tím, že jejich styl zbožnosti je značně odlišný. Ale možná jsem s touto společnou session naivní. 

Obrázek uživatele ondrin

Souhlasím

Myslím, že to jsou rozhodně dobré argumenty. Spíše se scházíme jako přátelé než jako těleso, které by se mělo rozrůstat. Smysluplnější je rozhodně práce s mladšími věkovými kategoriemi. Pokud navíc vím, tak Milan čím dál tím více směřuje na jih Čech, ale k tomu se zřejmě vyjádří on sám. Upřímně řečeno si myslím, že v současné podobě to  nemá smysl, ale pokud mi to někdo vyvrátí, tak budu rád. Nepochybuji, že většina z nás by se i nadále scházela a povzbuzovala se ve víře, akorát by to již nemělo formální charakter. Jak naznačil Dáňa, mládež svůj účel splnila, a i když se už třeba nebude konat, její plody j budou  jistě nadále sloužit k dobrému. 

Obrázek uživatele Dáňa

tento pátek

Dobrý den, snad na dlouho naposled se omlouvám, že nebudu na mládeži. V neděli budu a budu hrát.

Obrázek uživatele Dáňa

Díky

Díky za ranní úklid, chvály i nemocnici. V tej nemocnici je to fakt prsychicky náročný, ale myslím, že Haryho návštěva potěšila. 

Obrázek uživatele Milan

Cena sjezdu

Pokud by měl někdo vážné finanční problémy ohledně platby sjezdu, případně cesty na něj, dejte mi vědět. Platí to, co říkám vždycky, tedy že finanční problémy nejsou problémy ;)

Obrázek uživatele Markéta

Pozvání

Ahoj, úspěšně se mi opět podařilo natáhnout si vazy v koleni, takže zvu všechny zůstavší v Ostrově k nám na krátké poklábosení nebo nepohyblivou hru v průběhu  příštího týdne :)

Požaduji: Ochotu podat věci ve vzdálenosti ode mne přesahující 40cm 

Nabízím: Dobrý pocit z pomoci mrzákovi, dobrý pokec, dobrou zábavu, dobrý čaj a možná i dobrou kávu (když si ji sami připravíte ;))

 

Obrázek uživatele Dáňa

ticho

.

Obrázek uživatele ondrin

Ticho

Ano a v lidských srdcích je přitom řev.

Obrázek uživatele Milan

3+1 s Milanem Božovským

Sedím si takhle s Ivíkem u stolu. Jsme po obědě, měli jsme výborné špagety a pivo. Jako dezert jsme dostali jahody se šlehačkou. A kafe. A sušenku. Dlouho jsem se tak dobře nenajedl. A to to ještě ráno vypadalo na nucený půst.

"Všímáš si," ptá se Ivík, "kam jsme se už všude dostali?"

Všímám. A hrabu se ve svých vzpomínkách.

-----

Šumná místa Šumavy

Jeli jsme na jednu akci do zapadlé vísky na hranici Šumavy. Ivík při svém brigádění nestíhal moc balit a tak přijel nepříliš vybaven. Především jídlem. Já měl jídla celkem dost, tedy pro jednoho.

"Šetři si to, víkend bude dlouhý !" našeptává mi vnitřní hlas. 

Samozřejmě ho neposlechnu a s Ivíkem se celý víkend dělím o "chléb svůj vezdejší". Já se starám o Ivíka, Bůh se nějak postará o mě. I přes šetření nám jídlo dochází v sobotu, kdy chvíli před půlnocí opékáme poslední klobásu. 

"Když nic nebude, nějak vydržím," říkám si, "v nejhorším se najím večer doma."

Ráno, stojí na stole v místě našeho přespávání hrnec ovesné kaše. Po bohoslužbách nás pozve v podstatě cizí rodina na oběd. Jen tak. Bez nějakého důvodu, bez dalšího programu. Jen oběd a pak odjezd... 

-----

V teple v Teplé

Jedeme takhle s Ivíkem stopem. Byli jsme v Rokycanech na sjezdu vedoucích mládeže. Zítra máme být na poradě POEMu. Přespávat budeme na faře v Teplé. Poslední dvě sušenky, které jsme měli, byly snědeny asi před hodinou. Slunce pomalu zapadá a stop moc nejde. Začíná být jasné, že si už v místní samošce nic nekoupíme. On se Bůh nějak postará. V nejhorším se najím v neděli doma. Za chvíli mi drnčí telefon. Volá Vlasta Satková:

"Ahoj Milane! Vy prý z dneška na zítřek přespáváte v Teplé na faře. Máte už nějaký program? Ne? Tak přijďte na večeři. Nebude toho moc, ale nějak se podělíme! Těšíme se. Zatím ahoj!"

Večer odcházíme příjemně nasyceni. A vybaveni výbornou buchtou na snídani.

-----

Mohl bych pokračovat, ale vezmu to z malinko jiného soudku, ať nejsme pořád u drobností jako je jídlo.

Bodlo by bydlo

 Když jsem po škole začal pracovat, nemohl jsem to už doma vydržet. Pokoj sdílený s mladší sestrou nenabízel dostatek soukromí ani klidu.

"Odstěhuju se." Oznámil jsem mamince, která v zápětí začala plakat.

Na úřadě se mi s žádostí o byt v podstatě vysmáli.

I když mě doma učili, že 1/10 platu se dává stranou jako "železná rezerva" a i když jsem si stranou dával 2/10, nemám moc peněz. Nepracuji dlouho. Shrnuto, podtrženo - peníze nemám, hypotéku mi nikdo nedá a v každém podnájmu chtějí peníze dost dopředu. Ale Bůh se přeci postará.

V neděli se o své situaci zmiňuji ve sboru. Vašek K. se toho hned chytá s tím, že na faře je přeci teď volný byt. Někteří starší sice protestují, že byt je tam pro faráře a co kdyby nějaký farář chtěl u nás nastoupit? A je problém se smlouvou, jak to napsat a ... dobrých argumentů se vždy najde dost. Přesto, že jsem se ho o nic neprosil a tuhle cestu vzal jako zavřenou, bere si to Vašek za své, obtelefonuje a vyřídí vše potřebné. Vše jde jako na drátkách. Za 14 dní držím v ruce smlouvu a předávám první peníze za nájem. V bytě není nic, krom jedné matrace, na níž mohu spát. Je to otázka dní, než je byt slušně vybaven dary od všemožných známých. Koupit jsme si musel jen stůl. Když jsme se o dva roky později stěhoval do 3+1, nemusel jsem si koupit jediný kus nábytku. Všechen se někde "našel".

-----

Závěrem jednu kratičkou...

Kolem a kolem s kolem

Potřeboval jsem nějak zabít čas a zároveň se věnovat nějakému sportu. Kamarád Martin (ale i jiní), jezdí na kole, budu tedy jezdit s nimi. Oprášil jsem starého favorita, který ležel ve sklepě a nikdo na něm nejezdil. Na trénink to stačilo, ale moderním kolům jsem se rovnat nemohl. Vysvětlil jsem Pánu Bohu, že bych chtěl právě tohle dělat, ale 15 000,- Kč za kolo nedám. Takovou částku plonkovou nemám a než sahat do ŽR, to raději budu trapčit na favoritu a trpět výsměch všech ostatních.

Neutekl ani týden a já jezdil na moderní silničce. Martin si koupil mega ultra super nové kolo a to staré se rozhodl někomu věnovat...

-----

Asi toliko ještě k Boží prozřetelnosti... a k hledání hranic a jistot v životě.

 

Obrázek uživatele ondrin

Milanovy hlody :D

Obsah je dobrý, ale vzhledem k tvému vlastnictví onoho pověstného literární střeva bych čekal trochu umělečtější zpracování tak dlouhé příspěvku (délka je jediný důvod), protože jinak těžko udržíš pozornost mladého čtenáře dnešního ritu, jenž si není schopen koncentrovaně přečíst ani Babicovu kuchařskou příručku dobrot. Ale chválím obsah a Boží prozřetelnost v tvém životě.

Obrázek uživatele Markéta

Ondrinovy kousavé poznámky :P

Mou pozornost tedy příspěvek udržel, i když už 5 dní spím 4 hodiny denně, 14 hodin jsem v práci na nohou a teď jsem sem jenom nakoukla a plánovala jít spát, protože jsem usínala ve stoje, doslova. Nicméně jsem dlouhý příspěvek, který většinou odradí na první pohled, přečetla jedním dechem. Nejspíš proto, že i já si čím dál tím častěji všímám, jak se Bůh o mne naprosto samozřejmě stará. Poslední věcí (kromě milionu dalších, které jen pokládám za samozřejmost a nevidím je) je právě zmiňovaná brigáda, která mi přišla vhod, když mne "vypekli" v Atlantisu, když nabrali další dva brigídníky a já měla celé prázdniny sedět doma. Volné dva týdny vyšly přesně na festival a náhodně (kdo ví, jak moc náhodně:)) jsem se dozvěděla o tom místě, zkusila to a vzali mne. Takže, Milane, díky za Tvé příběhy, jsou moc hezké a povzbudivé, i když možná podle Ondrinova literárního oka možná neideální. Ondro, Tobě se omlouvám za překlepy, chybějící a přebývájící čárky a styiistické nedostatky. Mne osobně víc mne baví všímat si drobností, kterými se o mne Bůh stará, než gramatických perliček :P

Obrázek uživatele Dáňa

Happy ending

Ondra to tak nemyslel. Však se také konec jeho komentáře schýlil k happy endu. :-)

Obrázek uživatele Milan

Hlody hlody - do svačiny

Ono to původně nemělo být tak dlouhé. Ale obsah je to, oč tu běží. Kdybych měl zamakat na zpracování dle mých představ, pak by to délkou mnohonásobně předčilo tenhle vejšplejcht. A to už by nečetl vůbec nikdo. To zaprvé.

A za druhé mi už začínala přestávka na svačinu. A sytý hladovému stejně nevěří, takže jakékoliv další psaní by nemělo smysl, kdybyste mi nevěřili.

V každém případě jsi mě tím přivedl na myšlenku zpracovat to jako skutečné povídkové pásmo.

Obrázek uživatele Milan

O desátcích

Po tom, jak dopadla anketa, jsem se rozhodl napsat několik poznatků k dávání desátků.
Původně jsme si to chtěl vzít jako téma na mládež, ale ta je nyní v nedolednu a vás čekají brigády :) Snad to ode mě nebudete brát jako příliš troufalé a budete schopni vše zpracovat a přijmout. O to více, že na vašich darech a desátcích nejsem nijak závislý a můj pohled na věc není hnán mamonem ani jiným osobním prospěchem.
 
Text je dělen na 2 části - historickou a osobní. Obě části se dají číst samostatně. Snad vás celková délka textu neodradí.
 
Nejprve "krátce" do (nejen biblické) historie:
 
Dávání desátků bylo bráno jako obětina bohům. Tyto se odváděly především z plodin. Ani v době, kdy už existovaly první finanční systémy, nebylo zvykem odvádět desátek ve finanční podobně. Do židovské starozákonní tradice vnášel desátky už Abraham, u něhož lze předpokládat, že tento zvyk přenesl z pohanských kultů, na nichž byl vychován.
 
V pokročilejší době (za dob Mojžíše) se desátek stal požadavkem zákona a byl uplatňován levijci, kteří byli odděleni pro službu Bohu. Tento systém byl držen napříč SZ. Z desátků byli také živeni sirotci, vdovy a jiní potřební.
 
Později s rozmachem obchodování jako profese začaly se desátky odvádět i ve finanční podobě, jelikož obchodník nic nepěstoval a jeho úrodou byl finanční zisk. Tady se velmi zjednodušeně dostáváme od naturálií k financím.
 
Od doby NZ již nežijeme pod zákonem. A to především duchovním. Nejsme spaseni skutky, ale vírou. Ne výkonem, ale důvěrou. Skutky víry, mezi něž (dle mého názoru) dávání desátků patří, jsou jen projevem naší víry v milost, která nám byla poskytnuta.
 
V NZ také již není předepisován žádný systém desátků. Z historického hlediska se desátky nejspíš používaly tak, že kde bylo 10 mužů (tedy těch, kteří vydělávali), mohl vzniknout křesťanský sbor, jelikož byli schopni "ušetřit" na plat jednoho služebníka, který byl oddělen pro službu sboru a chudým.
 
Pavel nedoporučuje, aby se dávaly vyloženě desátky, ale v 1. Kor 16,2 žádá, aby každý dal stranou "co může postrádat." Toto doporučoval, dle biblických podkladů, sborům, které zakládal. Tyto prostředky byly oddělovány !!! především pro misii !!! jelikož misionáři při svém neustálém putování a učení nemohli někde nastálo pracovat a vydělávat si na živobytí. Mnozí také měli rodiny, které musely být z něčeho živy.
 
O dávání desátků tedy ze strany NZ nemůže být řeč, přestože většinová církev se naučila si tento princip "teologicky" obhájit. Dnešní církve už z pravidla desátky pouze doporučují. ČCE doporučuje darovat církvi 5% ze svého výdělku.
 
Osobní hledisko:
 
Dovolím si konstatovat, že "desátek", jako skutečná desetina nemá v nynější době žádné opodstatnění. Měli bychom oddělit jen to, co můžeme postrádat (1. Kor 16,2). To je ale dosti kámen úrazu, zvláště v dnešní době luxusu, kdy bychom mohli postrádat spoustu toho, co si denně užíváme. Televizi, počítač, jídlo, množství oblečení (a bot), zbytečně drahá osobní doprava atd. Jistě každý přijde sám na mnoho věcí.
 
Když jsem mezi 15 a 17 rokem začal oddělovat své první finance církvi, měl jsem s tím značný problém. Jednak se mi financí mnoho nedostávalo (jinak bych na brigády nechodil), jednak jsem za svým dáváním chtěl vidět výsledky. Proč bych měl dávat nějaké peníze na sbírky, které se mě netýkají? Dával jsem tedy finance zásadně do sbírek "pro potřeby našeho sboru". Pamatuji-li si dobře, bylo to +- těch 5%.
Při hlubším studiu Bible jsem však narazil na verš Kaz 11,1 "Pouštěj svůj chléb po vodě, po mnoha dnech se s ním shledáš." a začal poznávat a chápat záhadný princip darů Boží milosti. To, co jsem byl schopen oddělit, se mi v rozmnožené podobě někde vrátilo. Nikdy mi finance nechyběly. Když už mi občas připadalo, že to jde lidově "z tenkých do úzkých ", vždy se oběvil nějaký křesťan, který mi do ruky vrazil tu stovku, tu pět, někdy nabídl brigádu, jindy bezúročné zapůjčení peněz, nebo jen prosté pozvání na večeři. Co jsem Pánu dal, to jsem dostal zpět. 
Tento princip mě dovedl až do nynější doby, kdy jsem se naučil nedělat si strach o nedostatek financí. Já se starám o cestu za Bohem, On se stará o to ostatní.
Svůj desátek jsem se rozhodl dělit na dvě části. První dávám sboru v podobě saláru. To je můj "chléb pouštěný po vodě". Nevím, kam konkrétně tyto finance jdou a není to pro mě důležité. Druhou dávám jako "účelové dary" na konkrétní práci nebo pomoc konkrétním lidem. Znám ale i křesťany, kteří dávají prostě jen ty účelové dary. A nemyslím si, že je to špatně. Cestu si každý musí najít sám.
 
Možná si říkáte, proč nám to tady ten milý Milan všechno píše? Proč se tady vytahuje, jak on to dělá a umí? Řečeno mírně Pavlovsky - Nevytahuji se a ani se nechci vyvyšovat. Nepíšu to proto, abych vás zahanbil. Přál bych si ale, abyste jednali podle mého příkladu - protože jsem poznal, že je to tak dobré.
 
Tedy vám říkám - Nebojte se oddělovat část svých příjmů na Boží dílo. A to i tam, kde si myslíte, že vám to nic nepřináší. Princip Boží milosti naproti všem vědeckým a matematickým předpokladům funguje.
Zkuste se za své dávání a výši finančního obnosu poctivě modlit. Věřím, že ani to nezůstane bez odezvy.
 
Toto téma uzavřu známým veršem 2. Kor 9,7 - "Každý ať dává podle toho, jak se ve svém srdci předem rozhodl, ne s nechutí ani z donucení; vždyť ‚radostného dárce miluje Bůh‘."
 
Přeji vám všem požehnané léto a dostatek finančních prostředků k naplnění veškerých vašich potřeb.
Obrázek uživatele Dáňa

1/10

Je to zajímavý a nad timhle tématem jsem asi nikdy nepřemýšlel. (Z toho si odvoďte, kolik jsem toho asi na desátcích odvedl - všimni si Ondro 2 identických sloves v jedné větě a přesto tato dává perfektní smysl.) Já mám problém s částí "co může postrádat". Jsa z rodiny slynoucí hmotnou nouzí a snad brzy ekonom, (je tu čárka?) musím se dívat i na časové hledisko. Zkrátka. Teď peníze sice nepotřebuju, ale to, co jsem dal stranou jako přebytečné, můžu potřebovat v budoucnu a třeba nevzdáleném. Příklad: Tohle budu potřebovat dnes na oběd, to stranou nedám. Tohle budu potřebovat na účet za telefon, to stranou nedám. Tohle budu potřebovat na nájem, to stranou nedám. Tohle budu potřebovat na boty, ty, co mám teď se tak za půlrok rozdělaj. To stranou nedám. Šetřim na auto, to stranou nedám. Šetřim na svatbu, to stranou nedám. Šetřim na dům, to stranou nedám atd. Kde je ta hranice, kde už myslim moc daleko do budoucna?

Obrázek uživatele Milan

Hledání hranic

Na tvůj dotaz je jednoduchá odpověď v Matoušovi 6.kap (lépe přečíst celou, dávám jen od verše 31 do konce kap.) : Nemějte tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Nedělejte si tedy starost o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního trápení.

Jistě existují nějaké "akutní výdaje" - prachy na oběd, nájem, osobní luxus (telefon, internet)... ty platíš hned.

A pak jsou "neakutní výdaje" - opravdu budeš za půl roku potřebovat nové boty? Nekoupí si třeba někdo boty, které mu nebudou sedět a nenechá ti je za pár korun nebo dokonce zdarma? Určitě budeš potřebovat auto? Nedá se žít bez něj? Šetříš na svatbu? A už víš, koho si budeš brát? Co když se její tatík, z radosti, že bude mít skvělého zetě, plácne přes prkenici a vysází ti na stůl padesát litrů, třeba proto, aby ta svatba jeho dcerunky stála za to? Někteří otcové jsou skutečně rádi, když se o jejich dceru zajímá slušný a poctivý chlap, o to více, pokud to myslí vážně a chce si ji vzít. A co dům? Určitě ho budeš potřebovat? Nestane se třeba, že nějaký zdědíš? Máš už tu manželku a tolik dětí, abys ho jimi naplnil? Nebo máš/budeš mít tolik majetku, že na něj budeš potřebovat velké prostory, aby byl kam uskladnit?

I věci a události, které nám připadají běžné, mohou být projevem Boží prozřetelnosti.

Text, podobný Matoušovi, najdeš taky ve 12 kapitole Lukáše. Ten text je uveden následujícím příběhem: Pak jim pověděl toto podobenství: „Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo. Uvažoval o tom a říkal si: ‚Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?‘
Pak si řekl: ‚Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.‘ Ale Bůh mu řekl: ‚Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?‘

 

Obrázek uživatele ondrin

:D.

Slynoucí hmotnou nouzí :D, to mě poslalo na koleno (to pravé raději šetřím, protože je pořád trochu zraněné). Jinak mám pocit, že právě na to odkládání si peněz stranou se Milan snaží upozornit. V ideálním případě bys měl dávat alespoň to málo z mála. Jinak vzhedem k tomu, že jakožto studenti nemáme platy, tak se nás netýká 10% z platu, ale dáváme zkrátka to, co můžeme. Pravda, máme třeba brigády, ale ty slouží z velké části k tomu, abychom ulevili výdajům rodičů a ti mohli pak bez problému odevzdávat desátky, aniž by je to poslalo finančně do kolen (všimni si buro, jak často používám tvary pod. jména koleno a stále to dává smysl ((zde je koleno použito metaforicky))). Hlavně dobře studujte, protože z prachatých vysokoškoláků budou desátky o poznání tučnější, pokud tedy nestudujete pedagogickou fakultu. 

Obrázek uživatele Milan

Prachy dělaj prachy

Hlavně se ti prachatí vysokoškoláci pak naženou do výnosných zaměstnání, kde sedí "od nevidím do nevidím" a myslí si, že svoje fungování v rámci církve si odbudou zaplacením tučného desátku. Na službu v církvi nemívají čas. Na to, aby podali pomocnou ruku, nemají čas. Samozřejmě vyjímky existují, ale dle mého soudu jich není mnoho.

Holt jsou věci, které si za peníze nekoupíte. Na všechno ostatní tu bude MasterCard ;)

Obrázek uživatele Markéta

:)

S poslední větou souhlasím :D Mne každopádně příspěvěk (příspěvky) o desátcích zaujaly a jsou pro mne dost podnětné. Bohužel nemám čas na psaní svých názorů ani ohledně desátku, ani ohledně gramatických perliček našich hochů, protože - světe div se, pracuji :) Takže, kdybyste šel někdo kolem termálu, každý den od 8 do 8 jsem ve "Festival Shopu" , přijˇdte mě pozdravit, když se Vám bude chtít, ráda uvidím vlídný úsměv ;)

Obrázek uživatele ondrin

Desátky

S tvým stanoviskem se nedá nesouhlasit (buro, všimni si toho litotesu). Jenom jeden dotaz. Co když za celou rodinu odevzdává desátek pouze jeden člen rodiny, obyvkle tedy někdo z rodičů, je to dostačující? Zřejmě se to tak děje v našich sborech a všem to připadá jako běžný postup. 

Obrázek uživatele Milan

O rozpočtech

Přiznám se, že nad tímhle jsem moc nepřemýšlel. Už proto, že jsem z nevěřící rodiny, která do sboru nedocházela, a od svého vstupu do Církve jsem byl nucen jednat a nést odpovědnost sám za sebe.

 Z toho, co jsem dostával od rodičů jako "kapesné", jsem žádnou část pro sbor neodděloval. Z brigád už ano.

Pokud bychom vycházeli z principu desátku jako 1/10, pak je to jednoduché - se zvýšením příjmu se zvýší oddělená část.
Myslím si, že pokud někdo vydělává nad rámec rodinného rozpočtu, tedy již jen sám pro sebe, pak je vhodné, aby z toho část odděloval pro Pána. Je to stále stejný princip - Bůh mi dal zdravé ruce (nohy, hlavu) a práci, což beru jako požehnání. A z toho kus odděluji pro druhé. Ale tohle je můj názor, nikdo se s ním nemusí shodovat. 

Příkladem: Bůh mi dal byt - proto jsou u mě dveře všem kdykoli otevřené. Bůh mi dal plnou lednici - a proto u mě hladový člověk vždy dostane něco k snědku. Bůh mi dal práci a peníze - tedy se u mě najde oddělená část pro službu církve i pro potřebné. Asi takhle funguje můj princip "desátků".

Závěrem přidávám krátký příběh:

Můj přístup k penězům byl a je poněkud laxní. Snaha aktivně našetřit větší obnos a "ulít každou volnou korunu" mě potkala jen jednou, když jsem šetřil na svatbu. Každou minci jsem dvakrát obrátil, než jsem jí dal z ruky. Salár je možné odepsat z daní. Obnos, který mi na daních vrací, za normálních okolností dávám zpět do sbírky, ale tenkrát jsem si ho nechal a přidal k výše naznačenému obnosu. Obratem mi přišel nečekaný (a nezanedbatelný) výdaj ve výši téhle částky. Věřím, že kdybych si peníze nenechal, onen jednorázový výdaj bych neměl. Takže i z toho pro mě nakonec vyplynulo, že kdybych ty peníze spíš použil, aby někoho potěšily, nebo někomu pomohly, udělalo by to mnohem větší službu. Ostatně se to nakonec týká všech peněz na mou ženitbu :)

Obrázek uživatele sharka

desátky

Taky jsem to brala tak, že když dává peníze táta, tak to stačí i za mě, proto mě ani nenapadlo se nad tím zamyslet. Takže jsem ráda, Milane, za tvůj výklad, je určitě dost podnětný. A vím, že darované peníze se vždycky nějakou cestou vrátí zpátky, to už jsem sama zažila (nešlo tedy o nějaké velké částky, ale i tak).

Obrázek uživatele Milan

O Bibli

Dovolím si sem přepsat jeden výstižný citát, který mě zaujal a oslovil:

Bible je více pozváním, než návodem. Je to kniha určená k osobním dobrodružstvím, ne k dokazování pravdy!

Obrázek uživatele Markéta

Yes!

Mám to, 10 kilometrů za 50 minut! Máte se na co těšit, koblížci :)

Obrázek uživatele Dáňa

ještě 5 minut

No ale ještě to snad musíš stlačit o 5 minut, ne? ;-)

Obrázek uživatele ondrin

5 minut

Když nad tím přemýšlím, tak minimálně o dvě minuty rychleji by to měla běžet na závodech, takže Marky čas bude 48:01. :D 

Obrázek uživatele Milan

Zpíváky

Zpíváky by měly být vyrobeny a následně k dispozici příští středu.

Obrázek uživatele Dáňa

cool

pro facebookáře: (y)

Obrázek uživatele ondrin

Rozčarování...

Nemou se ubránit zklamání. Sice nejsem členem ostrovského sboru, ale přesto jsem rozčarován toho, že jsou kritizovány písně, které hraje mládež při bohoslužbách. Sbor by se měl snažit porozumět svým mladým ovečkám, avšak děje se opak. Bazíruje se na titěrnostech a mladí by se měli přizpůsobit starším. Člověk vzpomíná se slzou v oku na bratra Satkeho, který slovy i činy naplňoval evangelium, nyní se naplňuje především forma, ale kde je obsah?  Ptám se tedy, co církev nabízí mladým lidem? Hledáme v církvi porozumění a cestu, jak být blíže Bohu... Občas je mi z toho smutno, nevím, jak to cítíte vy. Kdysi tu byla anketa, jak situaci řešit s bratrem farářem Pavlisem. Pokud by byl zájem, určitě by bylo dobré si o těchto věcech promluvit zcela otevřeně. 

Obrázek uživatele Milan

Otevřená možnost

Bude-li o otevřenou diskuzi s bfFP, případně staršovstvem, zájem, pak to rád domluvím.

Buďte ale připraveni na to, že nestačí být vnitřně nespokojený. Je nutné předložit argumenty a mít je ukotvené a podložené natolik, aby vydržely v případné kanonádě protinázorů lidí, kteří v církvi strávili podstatně více času než vy, prožili v ní radost i zklamání, odchod několika generací mládeže, známých, kamarádů... díky tomu mají hluboké přesvědčení o "své pravdě", kterou si v první řadě museli tvrdě obhájit sami před sebou.

Také si projděte agendu ČCE (ZDE), protože cokoli chcete dělat, musí se shodovat s řádem naší církve.  Jednou jsme do ní vstoupili a tím jsme se zavázali k tomu, že na její půdě budeme dodržovat její pravidla.  Naučte se své názory škatulkovat a řadit dle tohoto řádu, protože to je jeden z nejsilnějších argumentů - je škoda přenechat ho protistraně.

V případné otevřené diskuzi máte samozřejmě mojí plnou podporu, dle mého nejlepšího vědomí, svědomí, zkušeností a schopností. 

Při případné přípravě jsem k dispozici pro konzultaci nebo radu. :)

Obrázek uživatele ondrin

Nevím...

Ostatní to možná vnímají jinak, třeba Buro má odlišný názor než já a bude takových třeba i více. Pokud takový názor mají pouze dva lidi, tak je to moc málo. 

Obrázek uživatele Dáňa

částečné pochopení

Ti lidé jsou od mládí na něco zvyklí a teď přichází někdo, kdo zavádí něco jiného. Nevím, jak bych to vnímal já. Asi částečně chápu nechuť k těmto novotám. Prostě něco jako všude dobře, doma nejlíp.

Obrázek uživatele ondrin

Křesťanská cenzura

Křesťané zas řešili, které seriály jsou pro ně vhodné a na které by se koukat neměli, protože by to mohlo zkazit jejich citlivé duše. Nemohu se ubránit dojmu, že podobné diskuze typu mohu se na to dívat, nebo nemohu, jsou zbytečné a připomínají myšlení komunistů v dobách hlubokého socialismu. Někteří křesťané dokonce vydávají seznamy, kde jsou uvedené skupiny, které by se neměly v křesťanských kruzích poslouchat (jsou tam třeba Beatles, Led zeppelin apod.). Fascinující... 

Obrázek uživatele Milan

Ondro sry, ale tvůj příspěvek bude zcenzurován ! :)

Strachoval se Ježíš když chodil mezi zloděje, celníky a prostitutky o to, zda ho jejich způsoby náhodou nemohou zkazit ?

 Až si křesťané uvědomí, že sebemrskačství není cestou ke spasení, pak teprve budou mít prostor, aby začali dělat to, k čemu je Pán na tomhle světě skutečně povolává.

Obrázek uživatele Milan

Pozdě bycha honiti...

V Pánu drazí, 

včera jsem úplně zapomněl na jedno z nejdůležitějších výročí !!! Bylo nebylo, před 60 lety (a jedním dnem) cca v 11:30 si sir Edmund Hillary a jeho šerpa Tenzing Norgay (který měl zrovna narozeniny) ulehčeně vydechli. Překonali dosud nepřekonané hranice lidských možností. Vystoupali, kam nikdo před nimi nevystoupal. Dokázali nemožné. Stanuli na špičce světa... a dotkli se hvězd...

Obrázek uživatele ondrin

Shit

Když to ukazovali v televizi, tak jsem zrovna flamboval... 

Obrázek uživatele Milan

:D

ROFL :D

Obrázek uživatele Milan

O drahocenném pokladu

A tu jsem pochopil, že skutečně bohatý člověk, takový, kterému nic neschází, je ten, kdo se umí spokojit s tím, co má. Pro kterého je mnoho, málo nebo žádné peníze jedno a totéž. Rovněž tak veliký, malý či žádný domek, nákladné, chatrné i žádné šatstvo, mnozí, jeden i žádný přítel, vysoké, nízké nebo žádné místo, úřad, čest či pověst nebo zkrátka být něčím nebo ničím, vše je jedno a totéž. A jakkoli ho Bůh vede a kdekoli ho chce mít, kde ho postaví či usadí, věří, že tak má jít, stát či sedět a že vše je dobré a připravené lépe, než tomu on sám rozumí.

J. A. Komenský - Labyrint světa a ráj srdce

Obrázek uživatele ondrin

Nike run

Nešel byste někdo do toho: http://www.werunprague.cz/

Obrázek uživatele Milan

Re:Nike run

Pro mě asi žádný problém, jen to nejsem schopen říct takhle dopředu. Prázdniny ještě nemám kompletně rozplánované, domluvíme se až se uvidíme.

Obrázek uživatele Dáňa

čéče

Marky mne hecla. Jdu taky do toho. (Zřejmě by bylo dobré zaregistrovat se do 15.června - menší poplatek.)

Obrázek uživatele Markéta

A víš že

je to výzva? I' m in!